Když jsem před 10ti lety při procházce po naší vísce potkala se svou psí sestřičkou Josefínkou pajdajícího polojezevčíka, neměla jsem tušení, že jsem si tím dnem zadělala na kupu starostí, bolavá záda, nervy na pochodu, ale taky na letité přátelství.

Po neúspěšném hledání původních páníčků a tedy i důvodu, proč sám v kolečku obcházel jeden blok zahrádek a domů vracejíce se stále k silnici, jsem pomalu začínala chápat, že kromě dalšího adepta na polštář, peřinu a stravu nám přibyl i nový člen rodiny. On to věděl pravděpodobně v okamžiku, kdy jsem mu nabídla šunku a nasadila obojek. To bylo zhruba hodinu po tom, co jsem ho našla.

Rok velkých změn a jednoho malého začátku

Ten rok byl pro mě plný změn. 2016. Tehdy jsem nastoupila na pražskou UMPRUMku a po necelém půl roce z ní utekla. Praha je krásná – užívala jsem si každou noc, kdy jsme vyráželi na toulky jejími uličkami, ale přes den mi brala veškerou energii. Musela jsem pryč. Na pár týdnů jsem se schovala v Kohoutově – mezi lidmi, kteří raději než hluk hledají klid a hlínu. Ve stejný rok mi odešla milovaná babička. Dozvěděla jsem se to právě když jsem rozdělovala balík hlíny na menší vzorky a poslouchala audioknihu Harryho Pottera. Nějakou dobu na to jsem ukončila i svůj dvouletý vztah a vrátila se domů do severních Čech. Aby to ale všechno neznělo jako ten nejsmutnější rok ze všech – věřte, že nebyl. Protože se mi v životě vyloupnul právě tenhle oříšek.

Vzpomínám si, jak jsem první den pobíhala po naší vesnici spolu s ním a naším prvním hafanem a ptala se sousedů, jestli ho neznají. Nikdo nic věděl, jen jedna paní zhodnotila, když si tak prohlížela, s jakou pozorností mě neustále pozoruje, že ten už je stejně můj. A byl. Nikdo, kdo by ho postrádal, se nenašel, a tak nastal čas korunovat ho jménem.

Hmm, jak ti budeme říkat. Dumám, koukám na ty jeho barokně zaoblené nožky, ryšavý kožich a studuju jeho chování i povahu. No, občas se chováš jako ten největší mezulán, sem tam jsi dost neotesaný a někdy je lepší, když mlčíš, ale to naprosto zastíňuje fakt, že obětavějšího chlapíka neznám. Budiž ti dáno jméno RONALD! Tehdy jsem nebrala v potaz to, že mu fotbaloví fanoušci budou říkat Ronaldo, Ronaldino, protože pro mě jsou Ronaldové jen dva – Ronald Weasley a J.R.R.Tolkien. S oběma má nejspíš společnou chuť k jídlu, která už mnohokrát zapříčinila absolutní nepozornost k předmětům, prohlubním a další překážkám stojícím v cestě Roníkovo věčně hladovému žaludku. To by bylo ale to nejmenší.

Roníkových eskapád je na sepsání trilogie, ale obávám se, že skrze jeho neutuchající touhu po pozornosti se k tak rozsáhlému dílu nikdy nedopracuji.

Když pes zrcadlí vaši duši (i neduhy)

Ale zpátky k našim společným začátkům – abychom si ověřili, že skutečně nemá čip a také zjistili, jak je ten psí pán zhruba starý, jali jsme se navštívit veterinu. Odtud jsme odcházeli s informací, že čip není a podle všeho mu může být 6–8 let. Nutno zmínit, že cca po měsíci v naší rodině začal Roník kvapem šedivět. Mám za to, že kromě věku se tak mohl podepsat i šok a stres z nového prostředí... ale kdo ví.

Prvních pár let bylo plných poznávání, cestování – Roník je velice zcestovalý matador a putování vlakem byl pokaždé zážitek nejen pro nás, ale i pro zbylé cestující, neb své dojmy potřeboval nutně s každým sdílet, radosti a především doteků. Jeho nejmilejším koníčkem je totiž tzv. kontaktáž. Jedná se o terapeutickou a velice hloubkovou techniku, která zasáhne do každé sféry vašeho běžného života. Opravdu každé. A protože spolu od počátku našeho setkání trávíme téměř veškerý čas, stal se na mě až nezdravě fixovaný. Dokážeme jeden od druhého zrcadlit neduhy – začnou ho brát záda a za chvíli i mě bolí. Je mi zle od žaludku, i on zvrací. Občas se ale přihodí horší věci.

Jedna z prvních výraznějších příhod byla, když si po našem dvoudenním odloučení přivodil tak vážný stav, že přestal chodit na zadní nohy. Byla to naše první zkušenost a dost nás to vyděsilo, protože jsme slýchali, jak takové stavy mohou být fatální. Hledali jsme pomoc u veterinářů a tehdy jsme ho znovu rozchodili. Zároveň jsme se ale začali rozhlížet i po něčem, co by mu mohlo prospět, co by mohl brát pravidelně a u čeho bychom měli jistotu, že je 100% přírodní. Dali jsme tedy na doporučení a šli do bylinných kapek a kapslí od Energy. Od té doby přizpůsobujeme a doplňujeme naši výbavu.

Když medicína vidí verdikt bledě

Nebylo to ale naposledy. Tak 2-3 roky zpátky mu zadní nožky opět přestaly sloužit. Tenkrát nám na veterině řekli, že je to na chirurgický zákrok a že jinak to vidí bledě. Ptala jsem se na cenu... bylo by to nad naše možnosti. Pustili jsme se tedy do domácí léčby a dali na radu dobré známé, která nám poradila solné obklady. A tak jsme nahřívali sůl a přikládali. Byla to určitě souhra více věcí, ale rozchodil se! Od té doby vždy, když vidíme, že hůř našlapuje, pro jistotu dáme obklad – a to platí i pro nás páníčky, protože i když se zrovinka tváří, že je s ním vše naprostor v pořádku, nosíme ho ze schodů, do schodů a s tou naší deseti kilovou roládou to není vždycky med.

Kdybych si po tomhle bývala myslela, že je pro vždy vyhráno, byla bych naivní. Roníkovi i nám roky přibývají a čas od času se stane něco, co znovu otestuje ne jeho, ale především naši oddanost.

Předvánoční zkouška statečnosti a nový plyšák do sbírky

Konec minulého a celý tento rok byl jeden z nejnáročnějších. Pokud se pan veterinář šeredně neseknul, je Ronaldovi úctyhodných 16–18 let a musím zaťukat, že přese všechno má neskutečně dobrou kondici. Ale to víte... přece se nám ty zdravotní příhody střádají. Jeho milující srdíčko potřebuje stálou podporu a také pravidelné kontroly, občas zlobí jezevčická záda a dlouhodobě jsme řešili zuby. Dlouho jsme hledali odvážlivce, kteří by se odhodlali vytrhat a vyčistit mu zubiska, protože bylo velké riziko, že nám ho už nevrátí. Minulý rok před Vánoci jsme do toho ale po dlouhé přípravě, kontrolách a testech šli. Mohli jsme ho nechat trpět bolestí celé čelisti, anebo to zkusit a dopřát mu další čas s námi bez bolesti. Nebude vám tvrdit, že jsme se nebáli, ale celá ta hodina nakonec přece jen odbila a vysvobodila nás zpráva, že se probouzí.

Za odměnu mu do sbírky plyšáků přibyl nový – mezi mamuta Helmuta, losa Losoně a čuněte Čendu se vměstnal rejnok. Nedočkal se ale moc velké obliby, a tak jsme ani neměli nutkání najít mu jméno. Nechcete mu ho dát vy?

Roník se po operaci krásně zotavoval, Vánoce i Nový rok proběhli jako vždy – tedy se salátem, řízkem a loudícíma očima pod stolem. Začal se rok 2026 s vyhlídkou na lepší časy. A že přišly.

Březnové "radovánky"

Někdy v březnu se nám u dveří objevil Neduh. Neptal se, jestli může dál, prostě vešel a tehdy jsem si opravdu myslela, že je to konečná. Stálé padání a stáčení se na jednu stranu, těkání očí ze strany na stranu, zvracení. A tak opět veterina. Volala jsem tehdy s pláčem na krajíčku příteli a on hned začal hledat, co z bylinek by mu mohlo nějak přilepšit... a tak právě přišel na Geriavet.

Následovaly 4 šílené dny plné nevyspání, ručníků a snahy dostat do něj pití a jídlo. Byl tak slabý, že opět přestal chodit na zadní, ale my se nevzdávali. Plastová stříkačka se stala mou prodlouženou rukou a tak tu troška vody a tu krapet rozmixovaného jídla. I éterické olejíčky přispěly svým dílem. Kadidlo, myrha, levanduli ale také yzop nebo mátu jsem Roníkovi opatrně nabízela k čichání anebo prostě nechávala otevřenou lahvičku v místnosti. Trvalo to asi týden, než se přestal stáčet k jedné straně, ztrácet rovnováhu a pomalu nabírat sil k tomu, aby další měsíce opět ťapkal jako švihák lázeňský a udivoval nás svojí houževnatostí. Přinesla jsem paní veterinářce Geriavet – jestli můžeme dávat, a po kontrole jsme dostali požehnání. Dáváme v pravidelných rozestupech dodnes.

Letní čtyřícítky a nervy na pochodu

Inu uteklo jaro, začalo léto a přišla ta šílená vedra, kdy by i svléknout se z kůže bylo málo. Pustili jsme se do malování verandy – že uděláme radost přítelovým rodičům, až se vrátí z dovolené, a jen co jsem si rozmyslela, jaký motiv namaluji nad okno, přišla další zkouška.

Probudil nás šílený kníkot bolesti. Oba jsme vystřelili z postele vyděšení co se děje – Roník se nemohl zvednout z pelechu, šíleně kňučel a všelijak sebou házel. Napadlo mě, že je to tady znovu. Ale upřímně? Tohle bylo psychicky daleko horší, ač to ve finále nebylo nejspíš tak strašné a mohlo být hůř.

I když venku panovaly čtyřicítky, Ron ofoukl a blokl si krční páteř. Kdo zažil, ten ví, jaká bolest to je, jenže nám se dá vysvětlit, jaké pohyby nedělat. Možná žije pes, který si nechá poradit a pochopí, že jestliže ten a onen pohyb způsobuje bolest, nemá ho opakovat – ale Ronald ne. Ronald je hlavou beran, náturou býk, a ten když něco nejde, tak to půjde. No a ono to nešlo. Bolelo to, a jakmile jsme se mu snažili ulevit, naříkal ještě víc a já se bála, aby si nezačal myslet, že mu onu bolest způsobujeme my, když se ho snažíme podepřít. Tři týdny péče 24/7, psího pláče, nevyspání, nervů a veder. Nemusím asi zmiňovat, jak už horko samo o sobě působí na pejsky, co potřebují hlídat srdíčko. Dostat do něj vodu byl nadlidský úkol. Jediné, co nám pil byl čerstvý vývar a tak nám nezbylo nic jiného, než tom parnu vyvářet. Ale víte co? On to znovu zvládnul. Znovu se zabejčil a opět nám ukázal, jak silné a hluboké má kořeny. A aby neměl! Je to oříšek od Krušných hor a tam kdo nemá tuhý kořínek, toho snadno zfoukne vítr.

A jak se Ronaldovi daří dnes? Někdy mám pocit, že má na svá léta energie snad až přespříliš a důslednost, s jakou nás hlídá je občas k zbláznění, ale stačí pohled na ty jeho sametová ušiska, jezevčí packy a není snad nic, co bychom pro něj neudělali. Dokud má radost, jsme šťastní i my ♥

Jedna velká kočičí pravda

Ale víte co? Nebyla to jenom péče nás, veterinářů, bylinek a soli, ale taky nezanedbatelná dávka náklonnosti našich kočičích přátel, kteří svým teplem a vrněním dokázali projasnit nejedno zachmuřelé období.

🦮 Roníkova bylinková lékárnička

Kousky, na které za ta léta nedáme dopustit. 

• 🐾 Skelevet: Aby ty jeho barokní nožky a jezevčická dlouhá záda tolik nezlobily.
• 🐾 Cytovet: Při únavě a na zklidnění jeho věčně hladového bříška.
• 🐾 Kingvet: Skvělá podpora svalů kolem páteře, aby děda Dojeda udržel pevný krok.
• 🐾 Korovet: Šetrná podpora pro prokrvení celého těla a pro unavené srdíčko.
• 🐾 Geriavet: Pro bystrou mysl a pevnou půdu pod tlapkami.
• 🐾 Artrin ⭐: Náš All Stars produkt. Na unavený krk a tlapky. Navíc mu tak neskutečně voní, že by ho nejraději snědl.
• 🐾 Občasná podpora: Krapet Omegavetu pro lesklý kožich, Cannabivet na uvolnění a Fytovet pro dodání minerálů.