Morušovník pana Darcyho

Znáte ten pocit, když se venku setmí, uvaříte si šálek horkého čaje, otevřete knihu a po pár větách máte pocit, že se čas kolem vás zpomalil? Že už jste to dlouho nezažili? Pak je možná pravý čas si to připomenout. Přesně to totiž umí romány Jane Austenové. Pýcha a předsudek patří bezesporu k těm nejoblíbenějším – ach, ten pan Darcy, že? Člověk by hned utíkal z dnešního shonu do klidných anglických zahrad na jeho panství Pemberley. Představujeme si ho jako muže s chladnou hlavou, pevným charakterem a možná i jako někoho, kdo by se na svých procházkách parkem občas zastavil u košatého stromu plného zralých plodů. Kdyby měl pan Darcy na svém panství morušovník, jistě by o něm mluvil s naprostou noblesou. Když se ale podíváme pozorněji, zjistíme, že to, co nás na jejím světě tak magneticky přitahuje, není jen romantika. Esencí, kterou z jejích stránek vnímáme, je hluboký smysl pro lidskost, obyčejnost a ochotu naslouchat třeba i těm nejtišším místům – dnes bychom to možná nazvali prostě slow living.

Jane byla neuvěřitelná průkopnice. V době, kdy ženy neměly téměř žádná práva a jejich jediným cílem dobře se vdát a být úslužnou manželkou, ona si vybrala svobodu, věrnost svému peru a pomohla tak vyšlapat pěšinku pro všechny ženy, které přišly po ní. A dělala to s neobyčejnou úctou ke svým čtenářům.

📖 Kouzlo nevyřčeného

Všimly jste si někdy, jakým způsobem Jane své romány píše? Nikdy vás netlačí do doslovných popisů. Pevně věří ve čtenářovu bystrou mysl a nechává nám, ženám za obracenými stránkami, obrovský prostor pro vlastní doplnění. Mnohé rozhovory mezi postavami nejsou vypsány slovo od slova, a přesto přesně víme, co se mezi nimi odehrálo.

Stejně tak přistupuje i ke vzhledu postav. Neztrácí čas zdlouhavým popisem šatů nebo rysů tváře. Soustředí se na jejich esenci, na to, jaké jsou uvnitř, spíše než na to, jak vypadají navenek. A krajina? Anglický venkov popisuje s tak vřelou a jemnou rukou – nezahltí vás desítkami stran popisujících každý lístek, a přesto ve vaší mysli okamžitě vyvstanou neuvěřitelně jímavá, klidná a živá místa. Živá tak, že v nich toužíte jen tak sedět a být.

🏡 Dívka ze Steventonu

Kdo vlastně byla tato žena, která dokázala vetknout tolik citu do slov? Jane se narodila v prosinci roku 1775 v malé vesničce Steventon v anglickém hrabství Hampshire. Pocházela z velmi početné, intelektuální a živé rodiny, narodila se jako sedmé z osmi dětí. Její otec, George Austen, byl vzdělaný venkovský reverend, a matka Cassandra pocházela ze starobylého šlechtického rodu Leighů. Rodiče své děti od malička vedli k lásce ke knihám, divadlu a svobodnému myšlení.

V celém tom velkém sourozeneckém kruhu, kde vztahy občas podléhaly přísnému dobovému pragmatismu, měla Jane nejblíže ke své starší sestře Cassandře a k bratru Henrymu, který se později stal jejím literárním agentem. Právě Henry po její předčasné smrti v roce 1817 poprvé veřejně odhalil, že ty slavné romány napsala jeho skromná sestra. Život v ženském kruhu v chawtonském domku, kde Jane žila se svou matkou a sestrou, přinášel Jane to nejdůležitější: ticho na psaní a hluboké rodinné porozumění.

✉️ Pověz to dopisem

Část z toho, co o Janině osobnosti dnes víme, se zakládá na dochované korespondenci, kterou si se svou sestrou neustále vyměňovaly. Možná vás napadne, jak je možné, že spolu sestry napsaly tak obrovské množství dopisů, když sdílely jeden domov i ložnici. V tehdejší regentské Anglii jste sotva mohla popadnout mobilní telefon, zavolat, otevřít appku anebo alespoň napsat smsku a cestování kočárem bylo zdlouhavé. Když už se tedy někdo vydal na rodinnou návštěvu, zůstával běžně celé týdny nebo měsíce. A právě v těchto obdobích dlouhých odloučení si sestry vyměňovaly psaní, která jim plnohodnotně nahrazovala jejich každodenní večerní rozhovory. Dopisy byly psány s absolutní upřímností a s vědomím, že zůstanou pouze mezi nimi.

Cassandra sice po Janině předčasné smrti zhruba dvě třetiny dopisů spálila, aby ochránila soukromí své drahé sestry před tehdejším bulvárem, přesto se zachovaly perly ilustrující Janin pověstný britský humor. V jednom z listů z roku 1813 napsala sestře svůj názor na její pěstitelské schopnosti:

Cassandřiny morušovníky naštěstí nebyly poslední svého druhu!

🍃
S chladnou hlavou pod povrch

Někdy v životě potřebujeme především ztišit emoce a zchladit horkou hlavu. Právě tehdy, když nás vůně bylin vnitřně zklidní, v sobě dokážeme najít sílu vyslechnout i věci, které bychom jinak jen těžko unesli. Slovní obhajoby a přiznání druhých bývají těžké, ale často jsou tím posledním, chybějícím kouskem skládačky – potřebným střípkem k opravdovému pochopení toho, proč se někdo zachoval tak, jak se zachoval.

Tom Lefroy

To, zda byl mladý Ir Tom Lefroy její jedinou a pravou životní láskou, jak to tak krásně vykreslil film Vášeň a cit, pravděpodobně už navždy zůstane zahalené rouškou tajemství. Skutečnou pravdu znala kromě Jane samotné nejspíš jen její sestra Cassandra. Podobnost s hrdinou z románu Rozum a cit, věrolomným Willoughbym, je však víc než očividná.

Jane však i postavám, které ve společenském měřítku upadly v nelibost kvůli mravům, dává neuvěřitelný prostor, aby ukázaly situaci ze svého vlastního hlediska a podává čtenáři souvislosti. Jestli nakonec uvěříte v jejich upřímnost, když se Willoughby Elinor vyznává ze své skutečné lásky k Marianně, je už čistě na vás.

Prostřednictvím pečlivého studia chování a osobnosti Elinor i Marianna nakonec dojdou k závěru, že by s ním Marianna po tom všem nemohla být v životě šťastná. To je to pravé, hluboké pídění se po esenci člověka. Celý tento román možná nebyl snahou o mistrovské dílo, ale vyznáním té nejhlubší náklonnosti a čistým uznáním její starší sestře Cassandře. Ukazuje, jak hluboce si Elinor váží. A pan Brandon? Tichý, oddaný ochránce, který miloval Mariannu s čistým, bezpodmínečným citem. Zda takového člověka potkala Jane i ve skutečném životě, zůstává záhadou, ale z celého srdce bych jí to přála.

🌿 Průkopnice z Chawtonu: Když Anglie voněla levandulí

Jane byla inovátorka nejen na poli literatury, ale i ve svém každodenním venkovském životě. V Chawtonu se sestry s matkou pustily do na tehdejší dobu nevídané věci – začaly pěstovat vlastní brambory a opečovávaly svou bylinkovou zahrádku. Tehdejší regentská Anglie byla bylinami doslova prosycená a tradiční levandulová voda se používala snad na všechno: od přirozeného osvěžení vzduchu, přes konejšení rozjitřených citů až po bolest hlavy nebo ranky a popáleniny.

Tento reálný dotek tehdejšího světa se nesmazatelně otiskl i do románu Rozum a cit. Když vášnivá Marianna prožívá hlubokou citovou bouři poté, co se v ní bortí všechny ideály, je to právě její věcná sestra Elinor, která okamžitě sahá po osvědčeném bylinném pomocníkovi. Křísí a utěšuje svou nešťastnou sestru právě kapkami levandulové vody. Vzácná rostlinná esence se tak v Janině podání stala symbolem pro zklidnění mysli, emocí a návratu k rovnováze.

Uklidňující síla levandule tvořila přirozený základ jejich každodenní domácí péče v chawtonském domku, kde sestry sušené květy jistojistě vkládaly mezi ložní prádlo nejen pro klidný a ničím nerušený spánek.

Bylinkové zahrady v tehdejší Anglii nesloužily jen pro okrasu, ale byly základem domácí lékárny.

🕵️‍♀️ V čem se Elinořina moudrost uchovala dodnes?

A přesně tento odkaz tiše žije i v Centru REGENERACE Tábor. Receptury na poličkách nejsou náhodně namíchané kapky. Jsou to promyšlená holistická díla, která používají přesně ty síly přírody, kterými byla Jane Austenová fascinována. Pokud dnes hledáte stejné zklidnění, jaké sestry Austenovy nacházely ve své zahradě, v naší táborské prodejně s jistotou saháme po těchto pomocnících:

 

 

(Ať už si vyberete cokoli, nezapomeňte vždy zkontrolovat doporučené dávkování přímo na etiketě produktu.)

✨ Až dočtete, připomeňte si, jaké je to dotýkat se stránek

Příroda nikdy nedělá nic bezúčelně. Jane Austenová nám skrze své knihy i reálný život zanechala jasný vzkaz: k tomu, abychom plně porozuměli světu kolem nás, nepotřebujeme hluk velkoměst ani prázdná společenská gesta. Stačí se ztišit, vnímat detaily, zachovat si zdravý rozum, nikdy nepřestat objevovat podstatu lidí, rostlin, nás samotných a nenechat se spoutat předsudky.

Vstoupily jste k nám - do prostoru, kde nemusíte být sešněrované korzety, přikyvovat a být především poslušné. Vstoupily jste tam, kde taková pravidla neexistují. Tak dneska večer už nechte všechny starosti plavat, uvařte si teplý čaj a dovolte bylinkám, ať vás dovedou k vaší vlastní esenci. Přejeme vám klidné dny plné fantazie. 🤎

 

Vaše průvodkyně Centrem REGENERACE.

Vaše průvodkyně Centrem REGENERACE.

Ahoj, já jsem Zdeňka ☀️

Jsem ta zvídavá holka, která vás tady i na sítích provází světem příběhů, které voní po bylinkách. Spolu se sestrami zakladatelkami, které v Táboře už od roku 1999 budují toto voňavé útočiště, pro vás otevírám prostor, kde není kam spěchat. Ráda propojuji starou moudrost bylinek s našimi každodenními životy – to abychom v celém tom shonu a povinnostech našli kousek ticha a prostoru sami pro sebe. 🤎

🌱 Návštěvnost tohoto příběhu